Současné rozsáhlé povodně na západě Německa nás vedou k logickému srovnání s povodněmi, které postihly území České republiky v posledních pár letech. Srovnejme v číslech dnešní povodně v Německu s tragickou povodní z června roku 2009 na Novojíčínsku nebo ze srpna 2010 na Liberecku.
První údaje o srážkách naměřených za současných katastrofálních povodní v Německu a dalších zemích umožňují omezené srovnání s údaji z povodní, které postihly naše území v letech 2009 a 2010. Wikipedie uvádí pro nejintenzívnější srážky za současné povodně v zemích Severní Porýní – Vestfálsko a Porýní – Falc kumulovaný průměr 100 až 150 mm. Stanice Reicherscheid 207 mm spadlých za 9 hodin, stanice Kolín nad Rýnem naměřila 154 mm za 24 hodin.
Na Novojičínsku spadlo při tragických povodních v červnu 2009 (11 obětí) na stanicích Bělotín a Hodslavice přes 120 mm/ den z toho 110 mm za tři hodiny. Toto vedlo k průtokům na vodním toku Luha o velikosti 200 m3/s z povodí o rozloze 100 km2, což znamenalo přibližně trojnásobek stoletého průtoku (Q100). Na Liberecku bylo za povodní v srpnu 2010 (5 obětí) ve stanici Hejnice zaznamenány úhrnné srážky 179 mm/den, podobně jako na několika dalších srážkoměrech v Jizerských horách. Průtoky v maximech dosáhly např. na Jeřici v Chrastavě 271 m3/s ze 76 km2, což znamenalo přibližně dvojnásobek Q100.
Z porovnání srážkových úhrnů z podobných morfologických podmínek území (vysočina, podhorský charakter) a z pozorovaných následků vyplývá, že odtoky na německých vodních tocích dosáhly také násobků stoletých průtoků. Takové průtoky jsou spíše již geologickou silou, nemůže se na ně stavět povodňová ochrana ani mosty a jiná křížení. Voda (či spíše tzv. hydrosměs s větší měrnou hmotností) přichází nejen koryty vodních toků, někdy přichází i přímo z terénu. Řekami pluje množství pláví – větví i celých stromů a také i sunutých splavenin – převážně štěrků včetně nejhrubších balvanů. Povodeň má zcela neustálený, kaskádovitý charakter, kdy řeka staví z plavenin na mostech a dalších úzkých hrdlech hráze. Ty potom dokáže vodní tok protrhnout a nová vlna postupuje dále nebo řeka obchází takový zátaras a eroduje terén v závislosti na jejím množství a jeho sklonu a vytváří i nová koryta. Tomu odpovídají zkušenosti z povodní na našem území i dokumentované následky z Německa. Zde ovšem příčinná srážka zasáhla podstatně větší území, minimálně rozlohu v tisících km2. Zasažené území u nás představovalo na Novojičínsku v roce 2009 rozlohu cca 230 km2, na Liberecku v roce 2010 asi 500 km2. Extrémní srážky se tak v západní Evropě projevily na řádově větším území a tím také na větších tocích a s celkově podstatně horšími sumárními následky.